Epilog k rozhovoru.....

Jiří Špiegl
I když mi taková otázka v rozhovoru položena nebyla, protože se dotýká faktů kolem historie Kvartu jen okrajově, dovolím si jednu odpověď navíc. Bez otázky, jako "bonus" ! Dosaďte si ji, prosím, za mou poslední odpověď !
Ano, v roce 95 jsem přerušil kontakt s Pavlem Pospíchalem, kompletně.... To ovšem neznamená, že bych se stal Pavlovým nepřítelem, že bych proti němu horlil záští. Pocit zklamání si neventiluji agresí. Můj Kvart Pavlovi pomohl. To že Pavel pro mne neudělal vůbec nic, spíš naopak, přijímám bez pocitu ublíženosti. Každý z nás se dále ubírá jinými cestami a pěšinkami.
Dokumentace ke Kvartu obsahuje dostatek rozhodujících faktů. Neočekávejte od mne, že jimi budu Pavla Pospíchala utloukat v každém detailu, ve kterém ho paměť zrazuje. Za pár let na tom budu stejně....
V rozhovoru s Alešem Nebeským žádná z odpovědí, ve které se zmiňuji o Pavlovi Pospíchalovi nemůže být interpretována jinak, než jako konstatování faktů ! A nadále platí, že bez ohledu na jeho charakterové zvláštnosti, a každý máme své "mouchy", budu vždy tvrdit, že Pavel Pospíchal vzkřísil Sokol a Národní dům z klinické smrti. Celou tzv. českou krajanskou komunitu !
Moje nevyžádaná odpověď se mění v otázku, kterou považuji za mnohem důležitější než je historie Kvartu. Historie Kvartu, či Sokola a české komunity, bude jenom taková, jací lidé ji tvoří. Historie popisuje „kam šel kouř“, ale myslím že je důležitější sledovat „odkud fouká vítr“. Asi nám nepomůže lepit náplasti na drobné odřeniny když krvácíme z tepen. Takže přistupme k otázce, která je mnohem důležitější než drobná epizoda Kvartu:

Jak se zachovala tzv. česká krajanská komunita k Pavlovi Pospíchalovi ?
Miliony let vývoje, civilizace a kultury, jsou k ničemu, zapomenuty. Krajané 20. století dali průchod těm nejnižším, ještě zvířecím, pudům. Tragikomedie, směšně primitivní, zahanbující i pro ty, kteří se odmítli na této symbolické a kruté frašce podílet. Bratři a sestry, otcové a matky, dospělí lidé a zodpovědní voliči politických stran, se vrátili k zákonům stáda, smečky. Když dlouholetý vůdce stáda_smečky zestárne a zeslábne je ze stáda_smečky vyhnán. Ti, kteří ho museli respektovat si na něm vylévají svou potlačovanou závist_nenávist. Jestliže to přežije, stáhne se ex_vůdce do ústraní, daleko od svého stáda, a tam o samotě pomalu umírá..... Shoda s příběhem Pavla Pospíchala je ve všech aspektech až komicky, nebo spíš tragicky, otřesná...... Ne, člověk, to vůbec nezní hrdě !
Zastávám se morálních principů, ale posmívám se moralizování, není to vůbec jedno a totéž. Nemoralizuji, nevynáším soudy ani nad českou komunitou, ani nad Pavlem Pospíchalem. Mé jméno je v překladu "zrcadlo", dělám tedy to, k čemu jsem předurčen. Chápu, že mnohým je nepříjemné vidět svou skutečnou podobu.....