Informace a texty uveřejněné v Kvartech 1989-1955
Úvodník prvého čísla
Kvart srpen 1989
Ve svých rukou držíte první číslo časopisu, který je ve skutečnosti novou tváří Sokolského listu.
Odmlčením Panoramy byl přerušen informační kontakt československé komunity v Melbourne a ve Viktorii. Občas sice vycházejí zpravodaje různých organizací a spolků, ale časopis pro lid neorganizovaný chyběl. A těch je v našem případě většina.
Tělovýchovná jednota Sokol v Melbourne se po úvaze rozhoda, že-umožní vydávání časopisu, jež kromě organizačních a společenských zpráv Sokola rozšíří svůj obsah o další listy, které budou mít charakter informátora československé emigrace ve Viktorii, zejména v Melbourne. Díky jejich pochopení a díky štědrosti jednotlivců, kteří každé číslo plně finančně sponzorují uhrazením nákladů na tisk, začínáme vydávat Kvart. Zatím čtyři dobrovo1níci se za skrovných podmínek, téměř na koleně, budou snažit aby se tyto čtyři strany v důvěrně známé řeči dostávaly do vašich rukou. V koutku duše doufáme, že možná diky jim se nebudeme vyhýbat obloukem v místech, kde zaslechneme češtinu či slovenštinu. Doufáme, že se sami sebe zeptáme, proč vlastně nemáme v Melbourne místo, kde-bychom se mohli scházet se známými a ještě neznámými lidmi ze stejné země a mluvit jazykem, kterým jsme se naučili pojmenovávat svět. Nemyslíme, že by to nutně předpokládalo být někde organizován a zapsán do seznamu členů.
Kromě původního Sokolského listu, který je v Kvartu zastoupen ve stejném rozsahu a poslání jaké měl dříve, budeme přinášet informace o akcích jiných skupin, pokud se o nich dozvíme, a články s obecnou tématikou. Své nové čtenáře vidíme zejména ve zdejší generaci mladší, nesoucí na bedrech už střední věk. Textová a výtvarná stránka Kvartu bude tedy spíše vyjadřovat okruhy zájmu této generace, aniž by vlna roku 48 byla jakkoliv krácena.
Nebudeme novinami v pravém smyslu slova, nebudeme vám přinášet"čerstvé"zprávy. Denního tisku je dost, a také lépe informovaného. Také od nás neočekávejte, že se budeme zabývat odbornými rozbory situace ve světě a v Československu, protože na to nemáme skutečně fundovanou osobu a domníváme se, že zájemci své prameny již mají.
Rozhodně nejsme posedlí myšlenkou,že vás dospělé je nutno vychovávat, poučovat či vodit za ruku, sjednocovat či rozdělovat na takové a makové. Jako formu nabízíme takový způsob komunikace, kterému se v obrozenecké době říkalo beseda.
Každý ať přichází s tím, o čem se domnívá, že by mohlo ostatní zajímat či pobavit. Věříme, že to pro začátek není málo.
Dopis
Kvart číslo 5. prosinec 1989
Teď, když se událostmi doma v Československu podstatně mění povaha zaměření skupin a organizací v zahraničí, když se z exilu stala emigrace, z politických uprchlíků jsou krajané, nevidím pro sebe sama smysl v pokračování ve "vydávání" tohoto občasníku.
To, co jsme měli se Sokolem společného, zájem na demokracii doma, je nyní pouze v rukou těch v Československu. Musím se přiznat, že naděje, které jsem vkládal do tohoto měsíčníku byly liché. Nepodařilo se mi oslovit a získat prakticky nikoho ze střední a mladší generace, pomoci novému starostovi Sokola změnit Sokolský národní dům na dům vskutku národní. Nechuť a nezájem je asi příliš hluboko.
Od druhého čísla jsem Kvart připravoval úplně sám a jeho obsah byl natolik ovlivňován přáním jiných lidi, že rozdíl mezi zamýšlenou náplní a vlastním obsahem textů byl na hony vzdálen tomu, pod co bych se mohl podepsat bez pocitu studu. Slovník a fráze některých článků byl jako vystřižen z Rudého práva 50.let, stačí změnit jména Velkých učitelů a názvy organizací.
Stejně jako v Československu, chci i tady být v souladu se svým svědomím, neříkat to, o čem nejsem skutečně přesvědčen, co je smysluplné. A už vůbec nechci utrácet čas psaním o tom, jak na krajanském podniku byly vynikající řízky a pivo jako křen.
Takže ještě příští číslo, aby se našel schopnější a loajálnější. Já se odebírám do další emigrace, do emigrace vnitřní, mám v tom dlouhou praxi. Nebudu vám kazit dobré zažívání. Příjemné Vánoce!
j.š.
Kvart číslo 5. květen 1990
Sokolský list v tomto vyhotovení, tedy Kvart, dostáváte do rukou dnes naposledy. Končí závazek mého slova.které jsem dal tehdy novému starostovi Sokola Pavlovi Pospíchalovi. Rok uběhl a nevidím pozitivní výsledek jeho, ani mého vlastního, snažení o probuzení československé komunity v Melbourne. Ani "léčba šokem" nezabrala. Starosta pokračuje, já nemám jeho povahu. Takže Sbohem!
j.š.
Být či nebýt
Pavel Pospíchal Kvart září 1995 (část věnovaná Kvartu)
Zde je možná namístě se trochu více zmínit o Kvartu. V tichosti prošlo šesté výročí vzniku sokolského měsíčníku Kvart. Důvod pro jeho počátek byl jednoduchý. Před šesti lety nevycházel v Melboune žádný krajanský tisk. Slavná historie Hlasu domova skončila několik let před tím. Vyvolený pokračovatel Petr Rada se přestěhoval do Sydney a melbounská Panorama zanikla.
Sokol ale potřeboval dát melboumské krajanské veřejnosti na vědomí program Národního domu. Chtěli jsme se vyhnout pouhému uveřejňování strohých informací o činnosti, darech a narozeninách členů Sokola, jako to dělal Sokolský list do svého zániku.
Nejprve jsme vymýšleli jméno nového měsíčníku. Byli jsme pragmatičtí a návrh pojmenovat novou tiskovinu podle její velikosti se ujal. Kvart je technický výraz :pro čtvrtku papíru. Redakce Kvartu se ujal Jirka Špígl, který za zkušenost s rozšiřováním informací zaplatil vyhoštěním z Československa. Jirkovou jedinou moderní vymožeností byl starší psací stroj. Těžko si dnes v době kompjůtrů někdo uvědomí jaká je práce počítání písmenek a skládání vět tak, aby stránky byly zarovnané. Po roce toho bylo na Jirku příliš a práce na Kvartu se vzdal.
Opět jsme byli postavení před rozhodnutí: vydávat Sokolský list nebo pokračovat s Kvartem. Nikdo nebyl ochoten redakci Kvartu převzít a pokud sokolský výbor nechtěl přiznat porážku nezbylo než přijmout další funkci a redakce Kvartu zůstala mně.
Všichni ti, s kterými jsem se stýkal, mluvili česky, moje znalost českého jazyka přesto upadala. Setkáni se spisovným českým jazykem mne nechávala rozpačitým. Zdál se mi prkenný. vyumělkovaný a velice často směšný .Tituly českých knih s vyjímkou knih historických mne také nenadchly a tak jsem četl vlastně jenom anglické knihy. Vzhledem k tomu, že jsem v té době pracoval jako svářeč mé kvalifikace k vydáváni Kvartu byly minimální. Podle toho také Kvart několik příštích let vypadal.
Časem se přihlásilo několik spolupracovníků a s jejich zkušenostmi se kvalita Kvartu začala zvyšovat. Z původních 400 stoupl počet odběratelů na nynějších více než 800. Podle odezvy vím, že dnešní Kvart svou funkci informátora jak dění v Národním domě tak v naši komunitě a bývalé vlasti plní.
Zásluhu na oblibě Kvartu mají obyčejní lidé. Ti kteří ho balí, penzisté, kteří ho v čtyřicetikilovém balíku táhnou na poštu, ti kteří do Kvartu píšou i ti, kteří zavolají a jenom poděkují. Zásluhu na tom, že Kvart vůbec vychází mají ti, kteří darují peníze a ti kteří v Kvartu inzerují. Vydání každého čísla Kvartu stojí 600 dolarů.
Čeští „duševní velikáni“ a „kapitáni průmyslu“ mají na kvalitu Kvartu a jeho finanční situaci pramalý vliv.
Přes všechny kontroly, které jsme zavedli, stále se někdy do Kvartu vloudí chyba. Zaměněná telefonní čísla, špatné měsíce, tvrdá y a měkká i. Jsem to většinou já, kdo se chyby dopustí a mrzí mne, že chybu většinou objevím teprve, když hotový výtisk dostanu do rukou. Pokud je chyba napravitelná, pokouším se jí v příštím čísle Kvartu opravit. Některé chyby se opravit nedají a někdy to musí být ten známý tiskový šotek. Hledači chyb zatím nepřišli na praktické řešeni toho jak se všem chybám vyhnout.
Závěrem snad připomenu, že Kvart se všemi klady i nedostatky bude jednou za měsíc krajanům v Melboune připomínat existenci Národního domu i nadále.
Pavel Pospíchal
Rub a líc pravdy
Jiří Špiegl Kvart říjen 1995
V minulém čísle KVARTU, v článku "Být či nebýt", Pavel Pospíchal věnuje jednu stranu historii Kvartu. Fakta, která nejsou právě podle gusta oficiálních zápisů v kronikách vážených organizací, jsou natolik učesaná a přebarvená, že přání "solidnosti" překrucuje pravdu. A protože se mne to osobně týká, také údaje o mně jsou nepřesné a tedy nepravdivé, nemohu se vyhnout této veřejné opravě.
Nepodezřívám Pavla Pospíchala z úmyslu lhát, ale oslazená pravda už není čistá pravda. Víme všichni, co prosazování Pravdy a zkreslování Pravdy za ta staletí v naší zemi zapříčinilo, tak raději si říkejme čistou pravdu, ať se nám to v budoucnosti nevymstí.
Tak si, prosím, na straně 2 v Kvartu ze září 95 dejte do závorek odstavec dole od "Nejprve ... po ... Kvartu se vzdal", a nahraďte jej tímto povídáním. A když se něco opravuje, tak to vždycky zabere víc času, než nehoda sama.
Nejprve mne navštívil Pavel Pospíchal, který dostal od někoho tip, s tím, že by potřeboval něčím nahradit Sokolské listy, že by rád udělal ze Sokolovny něco na způsob společenského domu pro všechny Čechy, Moraváky a Slováky, že by rád změnil podobu Sokola v Melbourne. Nelžeme si, a přiznejme, že to byla téměř mrtvola, že mladší lidé nebyli vítáni, když ne osočováni ... Prostě nebylo to místo, kam by se rádi podívali znovu. Jeho plány a jeho tehdejší smysl pro humor mne udolaly .Jako každý ze socialistické země mám nepřekonatelný odpor k jakékoliv organizaci, spolku, prostě "být organizován", takže mi Pavel zaručil, že nebudu nucen do Sokola, že Sokol bude mít svůj jeden list, že v ostatním mám volnou ruku ...
Já jsem si sliboval, že se mi tak podaří oslovit pár dobrých lidí , kteří mají odpor k hlouposti a nabubřelosti .Že na rozdíl od toho falešného vlastenčení za bukem, budu schopen nějak pomoci, třeba jako v případě Evy Greig, která skutečně něco dělala pro opozici doma. Nezapomeňme, že nikdo nevěděl, že přijde podzim 89. A měl jsem právě čas, tak jsem slíbil, že to rok zkusím a uvidíme, ale musí mi někdo pomáhat s grafickou úpravou atd. atd. Znáte sliby.
V úvodu prvního čísla jsem napsal, že jsme na to čtyři. To jsem měl na mysli Pavla Pospíchala, který mne přemluvil, Petra Puka, který to v tiskárně vytiskl a Vlado Kadnára, který udělal grafickou úpravu prvního čísla, pak se odstěhoval do Adelaidy a pár let jsem o něm neslyšel, no a já naivka, který to dělal na koleně sám. Takže KVART měl původně poněkud jiné poslání a také podobu, měl poněkud vyvětrat ve zkostnatělých mozcích, něco o umění, literatuře atd. atd., prostě takový glosář. Teď je to spíš zpravodaj a věstník, a asi je tak dobře, protože nikdo si nechce namáhat mozek, natož setřít šminku.
A nemohu opomenout další aspekt slova KVART, jeho skrytou šifru, kterou jsem chtěl potěšit Vlada. Pro něho to znamenalo Kadnár Vlado ART. Ne, žádné společné vymýšlení, žádný pragmatismus. A nemůžeme ani říci, že se tehdy název ujal, byl vnucen. Lidé si zvykli, a teď je těžké změnit jméno, křestní list Kvartu, když byl počat za tak kacířských okolností.
Ani má osoba není ušetřena zkreslení. Nejmenuji se Špigl, ale Špiegl, a nebyl jsem z ČSSR vyhoštěn, nýbrž jsem si to zapříčinil sám. Sdělil jsem jim písemně, že netoužím být v JIMI vybudované "šťastné budoucnosti", že nechci být občanem JEJICH země, takže celou rodinu propustili ze státního občanství ČSSR a byli jsme "byvše se vystěhováni", jak by to řekla kralická čeština, asi.
Moje archaická výbava a mravenčí práce je vyjádřena větou, jedinou v odstavci, se kterou mohu bez výhrad souhlasit. A po roce jsem toho nechal proto, že jsem na to byl naprosto sám, žádní dobří lidé se mi nepřihlásili, začaly chodit anonymní urážlivé dopisy jako chodily Hodačovi za časů Panoramy , byla to udolávající dřina. Slíbil jsem vydávání časopisu Pavlovi Pospíchalovi na rok. Jemu to pomohlo uskutečnit jeho plány, mne usvědčilo z falešnosti iluze, že ... Dělal jsem to úplně zadarmo, žádné finanční zájmy mne nedržely. Jeho cesta vedla jinudy, pro mne závazek skončil.
Neměl jsem výhrady k tomu, když mne požádal, aby KVART jako název mohl dál používat. Taky nemám výhrady k tomu, když se název změní, už to není moje věc.
Nemohu ale neoznačit za nevděk, když dále je v rámečku napsané, že "Čeští kapitáni průmyslu mají na finanční situaci Kvartu pramalý vliv". Celý rok, po který jsem dělal Kvart, české firmy platily výdaje za tisk, tedy největší položku. Jestli máte k i dispozici tato čísla, můžete si na titulní straně přečíst jméno sponzorů. A to byl pro starostu Sokola ten nejdůležitější rok, prosadit totální změnu kursu, přičemž nemohl být nařčen z mrhání sokolského fondu. To zachránilo Sokol a Sokolovnu od zániku jak společenského, tak finančního.
Aby bylo jasno, jak se výstižně česky říká.
Jirka Špiegl
PS: Pochopitelně si vyhrazuji právo na jakékoliv úpravy textu v obsahu a slohu. A doufám, že nadále platí slib, že pokud bude Kvart vycházet, budu ho dostávat, jako důchodci dostávali naturálie.
Pavel Pospíchal reakce ve stejném, říjnovém čísle Kvartu
Milý Jirko,
moje vzpomínání na vznik KVARTu nebylo nic jiného než vzpomínání. Pokusil jsem se popsat důvod pro vznik KVARTu a atmosféru té doby. Samozřejmě, že naše vzpomínky na události před šesti lety se liší. To je lidské a nedá se kolem toho moc dělat.
Mrzí mne, že jsi mně o slově kvart řekl něco jiného než svým přátelům. Byl jsem na dvojí význam slova kvart upozorněn. Považoval jsem užívání šifer za slabomyslnost a proto jsem tomuto upozornění nevěnoval pozornost. Mrzí mne, že jsi do KVARTu zatáhl "umělce", jehož jediným přínosem do krajanského života byly pomluvy v bratislavských novinách. Pomluvil tam totiž člověka, který jemu a skoro čtyřem stům dalších uprchlíků nezištně pomohl tím, že se za ně zaručil a zajistil jim vstup do Austrálie. Proto pro mne KVART i nadále neznamená nic jiného než čtvrtku papíru.
Pavel Pospíchal
Kvart srpen 1989
Ve svých rukou držíte první číslo časopisu, který je ve skutečnosti novou tváří Sokolského listu.
Odmlčením Panoramy byl přerušen informační kontakt československé komunity v Melbourne a ve Viktorii. Občas sice vycházejí zpravodaje různých organizací a spolků, ale časopis pro lid neorganizovaný chyběl. A těch je v našem případě většina.
Tělovýchovná jednota Sokol v Melbourne se po úvaze rozhoda, že-umožní vydávání časopisu, jež kromě organizačních a společenských zpráv Sokola rozšíří svůj obsah o další listy, které budou mít charakter informátora československé emigrace ve Viktorii, zejména v Melbourne. Díky jejich pochopení a díky štědrosti jednotlivců, kteří každé číslo plně finančně sponzorují uhrazením nákladů na tisk, začínáme vydávat Kvart. Zatím čtyři dobrovo1níci se za skrovných podmínek, téměř na koleně, budou snažit aby se tyto čtyři strany v důvěrně známé řeči dostávaly do vašich rukou. V koutku duše doufáme, že možná diky jim se nebudeme vyhýbat obloukem v místech, kde zaslechneme češtinu či slovenštinu. Doufáme, že se sami sebe zeptáme, proč vlastně nemáme v Melbourne místo, kde-bychom se mohli scházet se známými a ještě neznámými lidmi ze stejné země a mluvit jazykem, kterým jsme se naučili pojmenovávat svět. Nemyslíme, že by to nutně předpokládalo být někde organizován a zapsán do seznamu členů.
Kromě původního Sokolského listu, který je v Kvartu zastoupen ve stejném rozsahu a poslání jaké měl dříve, budeme přinášet informace o akcích jiných skupin, pokud se o nich dozvíme, a články s obecnou tématikou. Své nové čtenáře vidíme zejména ve zdejší generaci mladší, nesoucí na bedrech už střední věk. Textová a výtvarná stránka Kvartu bude tedy spíše vyjadřovat okruhy zájmu této generace, aniž by vlna roku 48 byla jakkoliv krácena.
Nebudeme novinami v pravém smyslu slova, nebudeme vám přinášet"čerstvé"zprávy. Denního tisku je dost, a také lépe informovaného. Také od nás neočekávejte, že se budeme zabývat odbornými rozbory situace ve světě a v Československu, protože na to nemáme skutečně fundovanou osobu a domníváme se, že zájemci své prameny již mají.
Rozhodně nejsme posedlí myšlenkou,že vás dospělé je nutno vychovávat, poučovat či vodit za ruku, sjednocovat či rozdělovat na takové a makové. Jako formu nabízíme takový způsob komunikace, kterému se v obrozenecké době říkalo beseda.
Každý ať přichází s tím, o čem se domnívá, že by mohlo ostatní zajímat či pobavit. Věříme, že to pro začátek není málo.
Dopis
Kvart číslo 5. prosinec 1989
Teď, když se událostmi doma v Československu podstatně mění povaha zaměření skupin a organizací v zahraničí, když se z exilu stala emigrace, z politických uprchlíků jsou krajané, nevidím pro sebe sama smysl v pokračování ve "vydávání" tohoto občasníku.
To, co jsme měli se Sokolem společného, zájem na demokracii doma, je nyní pouze v rukou těch v Československu. Musím se přiznat, že naděje, které jsem vkládal do tohoto měsíčníku byly liché. Nepodařilo se mi oslovit a získat prakticky nikoho ze střední a mladší generace, pomoci novému starostovi Sokola změnit Sokolský národní dům na dům vskutku národní. Nechuť a nezájem je asi příliš hluboko.
Od druhého čísla jsem Kvart připravoval úplně sám a jeho obsah byl natolik ovlivňován přáním jiných lidi, že rozdíl mezi zamýšlenou náplní a vlastním obsahem textů byl na hony vzdálen tomu, pod co bych se mohl podepsat bez pocitu studu. Slovník a fráze některých článků byl jako vystřižen z Rudého práva 50.let, stačí změnit jména Velkých učitelů a názvy organizací.
Stejně jako v Československu, chci i tady být v souladu se svým svědomím, neříkat to, o čem nejsem skutečně přesvědčen, co je smysluplné. A už vůbec nechci utrácet čas psaním o tom, jak na krajanském podniku byly vynikající řízky a pivo jako křen.
Takže ještě příští číslo, aby se našel schopnější a loajálnější. Já se odebírám do další emigrace, do emigrace vnitřní, mám v tom dlouhou praxi. Nebudu vám kazit dobré zažívání. Příjemné Vánoce!
j.š.
Kvart číslo 5. květen 1990
Sokolský list v tomto vyhotovení, tedy Kvart, dostáváte do rukou dnes naposledy. Končí závazek mého slova.které jsem dal tehdy novému starostovi Sokola Pavlovi Pospíchalovi. Rok uběhl a nevidím pozitivní výsledek jeho, ani mého vlastního, snažení o probuzení československé komunity v Melbourne. Ani "léčba šokem" nezabrala. Starosta pokračuje, já nemám jeho povahu. Takže Sbohem!
j.š.
Být či nebýt
Pavel Pospíchal Kvart září 1995 (část věnovaná Kvartu)
Zde je možná namístě se trochu více zmínit o Kvartu. V tichosti prošlo šesté výročí vzniku sokolského měsíčníku Kvart. Důvod pro jeho počátek byl jednoduchý. Před šesti lety nevycházel v Melboune žádný krajanský tisk. Slavná historie Hlasu domova skončila několik let před tím. Vyvolený pokračovatel Petr Rada se přestěhoval do Sydney a melbounská Panorama zanikla.
Sokol ale potřeboval dát melboumské krajanské veřejnosti na vědomí program Národního domu. Chtěli jsme se vyhnout pouhému uveřejňování strohých informací o činnosti, darech a narozeninách členů Sokola, jako to dělal Sokolský list do svého zániku.
Nejprve jsme vymýšleli jméno nového měsíčníku. Byli jsme pragmatičtí a návrh pojmenovat novou tiskovinu podle její velikosti se ujal. Kvart je technický výraz :pro čtvrtku papíru. Redakce Kvartu se ujal Jirka Špígl, který za zkušenost s rozšiřováním informací zaplatil vyhoštěním z Československa. Jirkovou jedinou moderní vymožeností byl starší psací stroj. Těžko si dnes v době kompjůtrů někdo uvědomí jaká je práce počítání písmenek a skládání vět tak, aby stránky byly zarovnané. Po roce toho bylo na Jirku příliš a práce na Kvartu se vzdal.
Opět jsme byli postavení před rozhodnutí: vydávat Sokolský list nebo pokračovat s Kvartem. Nikdo nebyl ochoten redakci Kvartu převzít a pokud sokolský výbor nechtěl přiznat porážku nezbylo než přijmout další funkci a redakce Kvartu zůstala mně.
Všichni ti, s kterými jsem se stýkal, mluvili česky, moje znalost českého jazyka přesto upadala. Setkáni se spisovným českým jazykem mne nechávala rozpačitým. Zdál se mi prkenný. vyumělkovaný a velice často směšný .Tituly českých knih s vyjímkou knih historických mne také nenadchly a tak jsem četl vlastně jenom anglické knihy. Vzhledem k tomu, že jsem v té době pracoval jako svářeč mé kvalifikace k vydáváni Kvartu byly minimální. Podle toho také Kvart několik příštích let vypadal.
Časem se přihlásilo několik spolupracovníků a s jejich zkušenostmi se kvalita Kvartu začala zvyšovat. Z původních 400 stoupl počet odběratelů na nynějších více než 800. Podle odezvy vím, že dnešní Kvart svou funkci informátora jak dění v Národním domě tak v naši komunitě a bývalé vlasti plní.
Zásluhu na oblibě Kvartu mají obyčejní lidé. Ti kteří ho balí, penzisté, kteří ho v čtyřicetikilovém balíku táhnou na poštu, ti kteří do Kvartu píšou i ti, kteří zavolají a jenom poděkují. Zásluhu na tom, že Kvart vůbec vychází mají ti, kteří darují peníze a ti kteří v Kvartu inzerují. Vydání každého čísla Kvartu stojí 600 dolarů.
Čeští „duševní velikáni“ a „kapitáni průmyslu“ mají na kvalitu Kvartu a jeho finanční situaci pramalý vliv.
Přes všechny kontroly, které jsme zavedli, stále se někdy do Kvartu vloudí chyba. Zaměněná telefonní čísla, špatné měsíce, tvrdá y a měkká i. Jsem to většinou já, kdo se chyby dopustí a mrzí mne, že chybu většinou objevím teprve, když hotový výtisk dostanu do rukou. Pokud je chyba napravitelná, pokouším se jí v příštím čísle Kvartu opravit. Některé chyby se opravit nedají a někdy to musí být ten známý tiskový šotek. Hledači chyb zatím nepřišli na praktické řešeni toho jak se všem chybám vyhnout.
Závěrem snad připomenu, že Kvart se všemi klady i nedostatky bude jednou za měsíc krajanům v Melboune připomínat existenci Národního domu i nadále.
Pavel Pospíchal
Rub a líc pravdy
Jiří Špiegl Kvart říjen 1995
V minulém čísle KVARTU, v článku "Být či nebýt", Pavel Pospíchal věnuje jednu stranu historii Kvartu. Fakta, která nejsou právě podle gusta oficiálních zápisů v kronikách vážených organizací, jsou natolik učesaná a přebarvená, že přání "solidnosti" překrucuje pravdu. A protože se mne to osobně týká, také údaje o mně jsou nepřesné a tedy nepravdivé, nemohu se vyhnout této veřejné opravě.
Nepodezřívám Pavla Pospíchala z úmyslu lhát, ale oslazená pravda už není čistá pravda. Víme všichni, co prosazování Pravdy a zkreslování Pravdy za ta staletí v naší zemi zapříčinilo, tak raději si říkejme čistou pravdu, ať se nám to v budoucnosti nevymstí.
Tak si, prosím, na straně 2 v Kvartu ze září 95 dejte do závorek odstavec dole od "Nejprve ... po ... Kvartu se vzdal", a nahraďte jej tímto povídáním. A když se něco opravuje, tak to vždycky zabere víc času, než nehoda sama.
Nejprve mne navštívil Pavel Pospíchal, který dostal od někoho tip, s tím, že by potřeboval něčím nahradit Sokolské listy, že by rád udělal ze Sokolovny něco na způsob společenského domu pro všechny Čechy, Moraváky a Slováky, že by rád změnil podobu Sokola v Melbourne. Nelžeme si, a přiznejme, že to byla téměř mrtvola, že mladší lidé nebyli vítáni, když ne osočováni ... Prostě nebylo to místo, kam by se rádi podívali znovu. Jeho plány a jeho tehdejší smysl pro humor mne udolaly .Jako každý ze socialistické země mám nepřekonatelný odpor k jakékoliv organizaci, spolku, prostě "být organizován", takže mi Pavel zaručil, že nebudu nucen do Sokola, že Sokol bude mít svůj jeden list, že v ostatním mám volnou ruku ...
Já jsem si sliboval, že se mi tak podaří oslovit pár dobrých lidí , kteří mají odpor k hlouposti a nabubřelosti .Že na rozdíl od toho falešného vlastenčení za bukem, budu schopen nějak pomoci, třeba jako v případě Evy Greig, která skutečně něco dělala pro opozici doma. Nezapomeňme, že nikdo nevěděl, že přijde podzim 89. A měl jsem právě čas, tak jsem slíbil, že to rok zkusím a uvidíme, ale musí mi někdo pomáhat s grafickou úpravou atd. atd. Znáte sliby.
V úvodu prvního čísla jsem napsal, že jsme na to čtyři. To jsem měl na mysli Pavla Pospíchala, který mne přemluvil, Petra Puka, který to v tiskárně vytiskl a Vlado Kadnára, který udělal grafickou úpravu prvního čísla, pak se odstěhoval do Adelaidy a pár let jsem o něm neslyšel, no a já naivka, který to dělal na koleně sám. Takže KVART měl původně poněkud jiné poslání a také podobu, měl poněkud vyvětrat ve zkostnatělých mozcích, něco o umění, literatuře atd. atd., prostě takový glosář. Teď je to spíš zpravodaj a věstník, a asi je tak dobře, protože nikdo si nechce namáhat mozek, natož setřít šminku.
A nemohu opomenout další aspekt slova KVART, jeho skrytou šifru, kterou jsem chtěl potěšit Vlada. Pro něho to znamenalo Kadnár Vlado ART. Ne, žádné společné vymýšlení, žádný pragmatismus. A nemůžeme ani říci, že se tehdy název ujal, byl vnucen. Lidé si zvykli, a teď je těžké změnit jméno, křestní list Kvartu, když byl počat za tak kacířských okolností.
Ani má osoba není ušetřena zkreslení. Nejmenuji se Špigl, ale Špiegl, a nebyl jsem z ČSSR vyhoštěn, nýbrž jsem si to zapříčinil sám. Sdělil jsem jim písemně, že netoužím být v JIMI vybudované "šťastné budoucnosti", že nechci být občanem JEJICH země, takže celou rodinu propustili ze státního občanství ČSSR a byli jsme "byvše se vystěhováni", jak by to řekla kralická čeština, asi.
Moje archaická výbava a mravenčí práce je vyjádřena větou, jedinou v odstavci, se kterou mohu bez výhrad souhlasit. A po roce jsem toho nechal proto, že jsem na to byl naprosto sám, žádní dobří lidé se mi nepřihlásili, začaly chodit anonymní urážlivé dopisy jako chodily Hodačovi za časů Panoramy , byla to udolávající dřina. Slíbil jsem vydávání časopisu Pavlovi Pospíchalovi na rok. Jemu to pomohlo uskutečnit jeho plány, mne usvědčilo z falešnosti iluze, že ... Dělal jsem to úplně zadarmo, žádné finanční zájmy mne nedržely. Jeho cesta vedla jinudy, pro mne závazek skončil.
Neměl jsem výhrady k tomu, když mne požádal, aby KVART jako název mohl dál používat. Taky nemám výhrady k tomu, když se název změní, už to není moje věc.
Nemohu ale neoznačit za nevděk, když dále je v rámečku napsané, že "Čeští kapitáni průmyslu mají na finanční situaci Kvartu pramalý vliv". Celý rok, po který jsem dělal Kvart, české firmy platily výdaje za tisk, tedy největší položku. Jestli máte k i dispozici tato čísla, můžete si na titulní straně přečíst jméno sponzorů. A to byl pro starostu Sokola ten nejdůležitější rok, prosadit totální změnu kursu, přičemž nemohl být nařčen z mrhání sokolského fondu. To zachránilo Sokol a Sokolovnu od zániku jak společenského, tak finančního.
Aby bylo jasno, jak se výstižně česky říká.
Jirka Špiegl
PS: Pochopitelně si vyhrazuji právo na jakékoliv úpravy textu v obsahu a slohu. A doufám, že nadále platí slib, že pokud bude Kvart vycházet, budu ho dostávat, jako důchodci dostávali naturálie.
Pavel Pospíchal reakce ve stejném, říjnovém čísle Kvartu
Milý Jirko,
moje vzpomínání na vznik KVARTu nebylo nic jiného než vzpomínání. Pokusil jsem se popsat důvod pro vznik KVARTu a atmosféru té doby. Samozřejmě, že naše vzpomínky na události před šesti lety se liší. To je lidské a nedá se kolem toho moc dělat.
Mrzí mne, že jsi mně o slově kvart řekl něco jiného než svým přátelům. Byl jsem na dvojí význam slova kvart upozorněn. Považoval jsem užívání šifer za slabomyslnost a proto jsem tomuto upozornění nevěnoval pozornost. Mrzí mne, že jsi do KVARTu zatáhl "umělce", jehož jediným přínosem do krajanského života byly pomluvy v bratislavských novinách. Pomluvil tam totiž člověka, který jemu a skoro čtyřem stům dalších uprchlíků nezištně pomohl tím, že se za ně zaručil a zajistil jim vstup do Austrálie. Proto pro mne KVART i nadále neznamená nic jiného než čtvrtku papíru.
Pavel Pospíchal
posted by alene at 10:42 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home