Email od Pavla Pospíchala

Požádal jsem Pavla Pospíchala o vyjádření k historii Kvartu v dokumentech a komentářích uvedených na této blogové stránce:
13.10.06
Ahoj Aleši,
Co jsem napsal v září 95 je to, co si pamatuji jako pravdu, ale pokud na tom někomu tolik záleží, ať má pravdu on.
Moje vzpomínky na začátek Kvartu jsem Ti již popsal před několika lety.
Když jsem se stal starostou Sokola (okamžik v mém životě, který bych s nynější zkušeností neopakoval) potřeboval Sokol a Národní dům publikaci, která by informovala melbournskou krajanskou komunitu o dění v Národním domě a jiných zajímavostech.
Jeden z členů výboru upozornil na to, že v Melbourne žije Jirka Špiegl, bývalý disident s potřebnou zkušeností, násilně vystěhovaný z ČSSR. Pozval jsem se k Jirkovi a požádal ho o pomoc. Časem jsme se domluvili na názvu Kvart a získávání financí potřebných k jeho vydání a distribuci. Tenkrát Sokol právě vyplatil hypotéku na Národní dům a jeho finance byly ve velmi špatném stavu. Jirka se dal dohromady s Vlado Kadnárem a spolu vytvořili první Kvart.
Po roce mi Jirka řekl, že končí s Kvartem, že Sokol je rasistická organizace a on jako poloviční Žid nemůže ve spolupráci pokračovat. Jeho názor mě ohromil. Ale nezbývalo než pokračovat bez Jirky. Nenašel se náhradník a tudíž Kvart zůstal na mě. V té době jsem byl kapitalista, zaměstnával několik lidí, měl velmi málo času a moje čeština byla dost špatná. Žádné z podmínek uvedených Jirkou Špíglem si nepamatuji, ale jak jsem již napsal, neznamená to, že nejsou pravdivé. Tehdejší členové výboru už asi vesměs nežijí, takže je těžké má tvrzení potvrdit.
Snad ještě přidám, že před pár lety mi zatelefonoval Vlado Kadnár a řekl mi, že Kvart je vlastně jeho a že to znamená K(adnár)V(lado)ART. Tenkrát jsem mu řekl, že do názvu si každý může včíst co chce, ale pro mě je to pojmenování archu papíru, tak jak mi to řekl Jirka Špiegl.
Tento týden jsem zjistil, že jiný KVART je vydávaný v Čechách jako Informační bulletin Nakladatelství Svoboda-Libertas.
Moje šestnáctiletá práce s Kvartem byla při nejmenším zajímavá. Od mnoha nezištných pomocníků, dárců, dopisovatelů, po vyhrožování bombou před kterou mě chránila státní ochranka, sprostými nebo rasistickými anonymními dopisy (adresovali mě Moshe Pospíchal). Málo kdo ví, že za šestnáct let jsem si dovolil jenom dvě nebo tři dvojčíslí, jinak každý měsíc Kvart vyšel, protože jsem ho připravil, odvezl k tiskaři, pak do Národního domu a spolu s adresami předal čtvrtečním penzistům.
A samozřejmě bez jakéhokoliv nároku na odměnu ať finanční nebo jinou.
Nezlob se Aleši, že jsem se takhle rozepsal. Z pochopitelných důvodů se vždy znovu rozčílím nad vlastní blbostí.
Měj se a Ahoj.
P