Rozhovor s Jiřím Špieglem 9.10.06 (den autorizace)

Pane Špiegl, v úvodníku prvního čísla Kvartu uvádíte: „Ve svých rukou držíte první číslo časopisu, který je ve skutečnosti novou tváří Sokolského listu“ a že Sokolský list bude rozšířen „o další listy, které budou mít charakter informátora československé emigrace ve Victorii, zejména v Melbourne“. - celý text uvádím výše.
Zní to tedy velice, jako by šlo o rozšířené Sokolské listy. V tiráži prvého čísla je také uvedeno, že vydavatelem, tedy jeho majitelem, je Sokol.

Úvodní slovo není prohlášením o právním statusu časopisu Kvart, je tím čím je, informací pro členy Sokola o tom, že v Kvartu se jim dostává jejich původního Sokolského listu v nové podobě. Vážil jsem slova tak, aby vyhovovala těmto lidem, aby ani náhodou nevzbudila podezření, že Pavel Pospíchal provedl v Sokole nějaký puč.
Dále je to v úvodu upřesněno tím, že původní Sokolský list bude v Kvartu zastoupen v původním rozsahu, rozuměj jeden list o dvou stranách. Zdůrazňuji ZASTOUPEN v Kvartu, ne naopak. Tedy Kvart vzal Sokolský list „pod svou ochranu“, starší si jistě vzpomenou na právní situaci protektorátu Čechy a Morava. Kvart a Sokolský list byly dvě nezávislé entity, graficky je to vyjádřeno oddělením silnou čarou. Název „Kvart a Sokolské listy“ by zněl příliš amatérsky.
Vztah, chcete li právní, Kvartu a Sokola je správně vyjádřen tím, že Sokol UMOŽŇUJE vydávání Kvartu. Upřesněno tím, že Sokol Kvart nefinancuje. Sokol na sebe vzal jen úkol Kvart distribuovat.
Sokol neměl žádného práva do obsahu Kvartu zasahovat, Kvart zase nezasahoval do obsahu Sokolského listu.
Tím se dostávám ke slovu VYDÁVÁ v tiráži. Podívejte se prosím ještě jednou k čemu se co vztahuje. Hned pod tiráží máte velkými písmeny ne Kvart, ale Sokolský list. Vyjádření, že Sokol dále vydává svůj Sokolský list. Mělo tam snad být ještě „ A UMOŽŇUJE“ vydání Kvartu?
I když by tento argument mohl stačit, dovolil bych si polemizovat s interpretací slova „vydávat“. Žádné české synonymum slova nevyjadřuje nutně vlastnictví. Vydavatel vydává knihu, dokonce ji i zpravidla financuje, přesto je v právním smyslu majetkem autora. Jen autor má právo měnit název a obsah knihy, či úplně knihu stáhnout z oběhu.
Kvart , kromě jednoho listu, Sokolského listu, byl časopisem nezávislým. Vznikl vlastně hned po zániku Panorámy na přání pana Váni, a dalších. Nedostávalo se financí a distribuční databáze. Jirka Hodač si databázi adres Panorámy odvezl do Anglie.
Pavel Pospíchal mne vyhledal ještě před jeho zvolením starostou Sokola, tedy jako soukromá osoba. Zájem o oživení života českého exilu nám byl společný. Navrhl zajištění financí pro tisk, formou sponzorů, zaručující nezávislost Kvartu. Věděl v předstihu, že bude demokraticky zvolen starostou Sokola, takže si také v předstihu zajistil ode mne souhlas, že Kvart vezme do své péče zoufalý Sokolský list. Za to měl Kvart zajištěnu distribuci. Ale to už bych opakoval co je předmětem mého dopisu Sokolu.
První číslo Kvartu vyšlo v srpnu 1989, takže – již je to 17 let – mohu se jen dohadovat, že k dohodě Kvartu se Sokolem muselo dojít na jejich výborové schůzi někdy v červenci 1989.

Slib finančního zajištění Kvartu se zřejmě Pavlovi Pospíchalovi podařilo splnit. Poslední individuelně sponzorované číslo bylo, myslím, prosincový Kvart 91. Přitom ale na Sokolský list docházeli stále dary od jednotlivých členů Sokola jako předtím.
Rád bych se vrátil ku slovu „vydavatel“. Máte pravdu, knižní nakladatelství málo kdy přebírá autorská práva na vydané knihy. V případě časopisů je ale obvyklé, že vydavatel, ať již to je jednotlivec, akciová společnost a nebo společenská organizace, je současně i majitelem a spolu s autorem otištěných příspěvků je za obsah odpovědný. Nemohu vyloučit, že existuje i případ s jiným uspořádáním, takový časopis ale neznám. Uspořádání mezi Vámi a Sokolem mi tedy připadá poněkud neobvyklé.
Pokud jde o datum schůze, kdy bylo vše dohodnuto – nu jistě, paměť po tolika letech je ošidná. Já jsem například zjistil, že jsem Kvart musel asi číst až po červnu 1991, potom co mne kdosi z výboru vyzval, abych do Kvartu dopisoval. Teprve pak mi byl posílán pravidelně a tak čísla v mém archivu zasílaná na moji adresu začínají až od té doby. To bylo ovšem až po vašem odchodu z redakce.

Já si na problém s pamětí nemohu stěžovat. Vlastně ano. Na to, že má paměť je stále bohužel dost přesná, řekl bych fotografická. Nedostává se mi luxusu pomalého zapomínání, což mi přináší víc utrpení než radosti.
Formuloval jste to přesně, tj. dary na Sokolský list ! Sokol dostával dary na výdaje své organizace, tedy na distribuci a poštovné svého Sokolského listu, které by byly naprosto stejné i kdyby Sokolský list nebyl součástí Kvartu. Kvart Sokolu zaručil pokračování a tisk zdarma Sokolského listu, Sokol se na oplátku postaral o distribuci. Máte pravdu, že uspořádání mezi Kvartem a Sokolem bylo v mnoha ohledech neobvyklé. Pragmatické kompromisy.
Zůstaňme raději u termínu „vydává“, jak je v tiráži uvedeno. Váš termín „vydavatel“ má trochu jiný obsah. Vyjadřují se tu dvě rozdílné věci. Například básník hledá vydavatele pro svou nepovedenou sbírku básní, která je ekonomicky prodělečná. Básník ji tedy VYDÁVÁ vlastním nákladem, vydavatelem je mu Topičovo nakladatelství. V případě Kvartu jeho „vlastní náklad“ financovali sponzorové. A Kvart neměl jiných nákladů než náklady na tisk. Byl tištěn včetně Sokolského listu, čímž se sponzorové vlastně dopouštěli také „daru na Sokolský list“.
Ano, Kvart byl v mnoha ohledech „případ s jiným uspořádáním“. Neobvyklá situace vyžadovala neobvyklá řešení…..
O jaké redakci mluvíte ? Kvart jsem připravoval jenom já sám na psacím stroji. Pavel Pospíchal mi slíbil, že zajistí pár přispěvatelů a grafickou úpravu. Kromě grafické úpravy prvního čísla svůj slib nesplnil. Optimisticky jsem v Úvodu mluvil o čtyřech dobrovolnících. Čtyři jsme byli jen v tom případě, když jsem kolem sebe rozmístnil tři zrcadla…….
Po "revoluci" jsem opravdu chtěl skončit s vydáváním Kvartu, viz. článek Dopis v prosincovém Kvartu 1989. Je zároveň mou omluvou Pavlovi Pospíchalovi proč nemohu dodržet dohodnutý jeden rok připravování Kvartu. Změnu mého rozhodnutí, tedy pokračování, ovlivnila paní Eva Greig, která mne vyhledala s prosbou, abych ještě po nějaký čas pokračoval. Potřebovala komunikační kanál pro organizování sbírek na Chartu 77 a propuštěné politické vězně. Viz. ročník 2 číslo 1 a následující.
K tomu bych rád poznamenal, že paní Evě Greig jsem byl zavázán slibem mým přátelům zpět v Československu. Slibem, že jí zkontaktuji a vyřídím vzkazy díků za všechny předcházející sbírky pro Chartu 77, slibem, že jí budu nápomocen v případě její potřeby. Nejen že jsem tedy nemohl odříci, ale právě naopak, udělal jsem to pro ni rád...... Připravit dalších 5 čísel kvartu zase takovou obětí nebylo, kromě toho jsem Kvart v posledních číslech trochu "flinkal". Jak vidíte, některá čísla jsou prakticky jen "vystřihovánkami". Originální slova by stejně nikdo nečetl, natož aby se snažil porozumět.

Edičně se Vás nikdo nepokoušel ovlivňovat?

Musím říci, že mi Sokol do obsahu nezasahoval. Nebyl by k tomu také ani oprávněn. Objevila se ovšem „kritika“ se strany starých členů Sokola, že obsah není sokolský atd. A samozřejmě sprostota anonymů….
Nakonec, téměř po roce, v květnu 1990, jsem se definitivně rozhodl Kvart skončit.
Pavel Pospíchal stále ještě neměl funkci starosty Sokola pevně v ruce, návrat k původní podobě Sokolského listu by skeptickým členům signalizoval první otřes. Další by bylo jenom opakováním toho, co je obsahem mého současného dopisu organizaci Sokol, který si každý může přečíst. Rád bych jenom zdůraznil, že jsem s Pavlem Pospíchalem jednal v pozici „člověka s člověkem“, ne jako se starostou organizace Sokol, se kterou mne nic nespojovalo. Tedy s jistou sympatií k jeho situaci, plánům, znajíc prostředí a charaktery lidu sokolského….. nazvěme to pochopením.

Ani potom, co jste přestal Kvart redigovat, „redakce“ i nadále zřejmě neexistovala
Kvart ale již jen tím, že jeho redaktorem byl starosta Sokola, automaticky ztratil „nezávislost“ na které jste trval a trváte. To vám nevadilo?

Ale vadilo. Jenže já jsem považoval Pavla Pospíchala za „reformátora“ – a to mi bylo sympatické. Proto jsem jeho zacílení Kvartu víc a víc k potřebám Sokola, tedy porušování závazku nezávislosti Kvartu, tiše přehlížel. On se skutečně snažil ze Sokola udělat společenskou organizaci. To mu nelze upřít! Jsem skeptik, nevěřil jsem, že v pozici starosty vydrží dlouho.

V tiráži Kvartu číslo 1. a pak celý rok, nebylo tam uvedeno: Redaktor Jiří Špiegl...?- konec konců, člověk který časopis rediguje je redaktor....

Slova „redaktor“v tiráži jsem nikdy nepoužil, ani se v případě Kvartu použít nedá. Byla by to jen nafoukaná snobárna, prázdná bublina. V tiráži je vždy uvedeno PŘIPRAVIL ! Kvart byl vlastně takový „samizdat“ , nezávislý a otevřený časopis, dělaný na koleně. Ani já jsem nebyl redaktorem. Ani Pavel Pospíchal nebyl redaktorem. Pro mne a naší vzájemnou dohodu, tj. člověk Pavel Pospíchal, tedy ne jako starosta Sokola, směl používat Kvart ve prospěch celé české emigrace…...

Částí dohody bylo, že vám bude Kvart stále posílán. To jste s ním byl stále spokojen?

Ovšem, že ne. Mnohdy jsem se za jeho obsah tiše styděl. Ale nechtěl jsem Pavlovi podrážet nohy v době, kdy to neměl lehké.
Závazek pravidelného zasílání byl hlavně motivován tím, abych „byl v obraze“. Nikdy jsem nebyl členem Tělocvičné jednoty Sokol, nechodil jsem do Národního domu, takže Kvart byl jediným pojítkem s českými exulanty, teď už vlastně musíme říci krajany. Sokol byl tehdy stále ještě rasově selektivní organizací. Hodně se asi změnilo. Z tělocvičné organizace českých nadšenců je teď Sokol Melbourne INC. Snad i neslované už nepotřebují zvláštního souhlasu k členství. Stárneme a možná i někdy zmoudříme…… Ale ani tento bod dohody není respektován, Kvart mi není zasílán pravidelně.

Pavel ale odešel z Kvartu letos v lednu ....

To vím až teď. Víte, já krajanským záležitostem po celou tu dobu nevěnoval pozornost. Je sice pravda, že někdy před rokem a půl za mnou přišli Čechové, abych cosi proti této změně na Sokol INC. podepsal. Sokol jsem nezakládal, Národní dům jsem nebudoval. Pavel Pospíchal už dávno necítil potřebu se mi s problémy svěřit. Mluvili o něčem, o čem jsem nevěděl vůbec nic. Podepisuji se jenom pod to, za co bych dal ruku do ohně. Stejně jako Antichartu jsem odmítl jejich prohlášení podepsat.

Vzpomenete si, kdo vás oslovil?

Mohu s někým nesouhlasit, mohu odmítnout sdílet jeho názor, ale to neznamená že ho vystavím na veřejný pranýř. V důvěře se na mne obrátili, tedy důvěrně, a důvěrností jim oplácím. To je získaný pud z dob českého disentu.
Ani jsem nevěděl, že Kvart přešel do jiných rukou. Ono při běžném pohledu se tak moc nic nezměnilo. Dokonce i vy jste tam psal dál. Teprve z posledních dvou či třech čísel jsem pochopil, že Sokol považuje celý Kvart, ne pouze Sokolský list, za „svůj“ časopis. Upozornil jsem tedy telefonicky sestru starostu Zuzanu Vasitch na fakt neautorizovaného vydávání časopisu Kvart a navrhl jsem řešení.
Jedinou reakcí, ne však od organizace Sokol, byl telefonát od jedné krajanky, která se představila jako Eva Volná. Sdělovala mi že ona chce dělat Kvart, ale Sokol pověří někoho jiného. Její hlavní motivaci jsem pochopil z argumentu, že česká vláda na Kvart prý přispívá $10 000 ročně. Odpověděl jsem, že ji neznám a nemohu ji tedy ničím pověřit, ani jí v jejím problému pomoci, že peníze mne v tomto kontextu nezajímají.
Rád bych se v této souvislosti vyjádřil ke jednomu z komentářů, do kterých jste mi dal nahlédnout. Komentáři k „moderní“ historii Kvartu 25-08-2006 S.O.S pro "KVART" Sokolský list, jehož autorem je právě tato krajanka. Neuvěřitelné, žasnu ! Proč já bych měl cokoliv „prohlašovat“ paní Evě Volné ??? Nikdy jsem se nechvástal tím, že jsem to já, kdo rozhodne o osudu Kvartu , nikdy bych nenazval Kvart mou „privátní publikací“ ! A nikdy jsem neřekl, ani nezamýšlel, že by měl být někdo odpovědný „jenom jemu“ (tj.mně) ! A už vůbec nikdy bych se nesvěřoval paní Evě Volné, o které nevím vůbec nic, kromě toho, že jí jde o těch 10.000 dolarů od české vlády, a abych (sic.) „…jim Kvart vzal, když to nemůže mít ona …“ !
Kromě mého závěrečného odmítnutí jsem se ke slovu vlastně ani nedostal. Spoléhám na to, že každý, kdo mne jen trochu zná, ví, že takhle naivně bych nikdy neargumentoval. Nemám nic proti tomu, když tato krajanka pomůže tonoucímu, ten se bránit nemůže, ale výslovně ji prosím aby mne nechala na pokoji. Prosím Vás paní Evo Volná, nepište mi, nevolejte telefonem, omluvu po Vás nepožaduji ! Nemám vůbec zájem o jakýkoliv kontakt. Nemám to zapotřebí…..

Co očekáváte, že se stane dál?

Ptáte se toho nepravého…… osud Kvartu rozhodne postoj, nebo setrvání v ignoraci, organizace Sokol.

Výboru nic ale nebrání, aby časopis prostě přejmenoval

Ano, jistě! O to se pokoušel už Pavel Pospíchal, vědom si závazku nezávislosti Kvartu naší dohody.

Musím se přiznat, že i já jsem měl námitky proti jménu Kvart zejména potom, kdy v říjnu 1995 jste v reakci na Pavlův článek uvedl, že se jedná o akronym člověka, kterého jsem sice neznal, ale který – mírně řečeno – nezískal mé sympatie obsahem rozhovoru otištěným bratislavským časopisem Nový čas po jeho návratu do Československa v roce 1991.

Název Kvart už tu byl dávno předtím, než na scénu vstoupil Pavel Pospíchal a Vlado Kadnár udělal grafickou úpravu. Název a koncepce časopisu vznikla po zániku Panorámy, kdy jsem na žádost několika lidí uvažoval o náhradním časopisu. Proč zatím vydáván nebyl už jsem řekl jinde.
Kvart je tiskařský termín pro tištěný arch, který přeložením a rozřezáním dává čtyři listy. Proto i Kvart měl čtyři listy ! To věděl i Pavel Pospíchal, od mne!
Podívejte se na první číslo Kvartu. Na titulní straně koláž Vlado Kadnára, strana 3 je o Umění, tedy art, zase Vlado Kadnár. Co jiného bylo narychlo k dispozici ? Pavel Pospíchal Vladovi pochopitelně nezaplatil, ani já jsem ho odměnit nemohl. Mohl jsem ho jenom zdarma potěšit. Tím, že první číslo Kvartu spíš odpovídá tomu, jakoby se jednalo o propagaci na jeho umění, tj. K(adnár)V(lado)ART. Umělci tohle rádi slyší a nikdo poškozen nebyl. Pak už sice Vlado pro Kvart nikdy nehnul prstem, ale rád „svou“ vlastní interpretaci propagoval.
Mohu tedy všechny odběratele zpětně ujistit, že jsem připravoval, a oni dostávali, „pravý“ Kvart. Kvart ve smyslu původním, tiskařském. Jen jeden člověk, Vlado, si s názvem pohrával jinak. Tak jsem to také formuloval ve zmíněném dopisu. Ze zpětného pohledu to nebyla má nejlépe formulovaná věta. Naštěstí následující věta to uvádí na pravou míru, že je to jen Vladova, Pavlem vyvoleného grafika, interpretace Kvartu, jak říkám…..
Přestane být jablko jablkem jenom proto, že se dá složit na JÁ_Blbý_Komunista ? Chcete říci, že slovo jablko vzniklo na tomto akronymu, že jej komunisté měli změnit ? Má tu ještě někdo smysl pro humor ????????

Ono to zřejmě přestalo být vtipné tím, co pan Kadnár uvedl ve svém bratislavském rozhovoru. Vy ale ve své odpovědi uvádíte doslova: „A nemohu opomenout další aspekt slova KVART, jeho skrytou šifru, kterou jsem chtěl potěšit Vlada. Pro něho to znamenalo Kadnár Vlado ART. Ne, žádné společné vymýšlení, žádný pragmatismus.“ Měl jste pak od Vaší odpovědi, která je také uvedena výše, nějakou komunikaci s Pavlem Pospíchalem?

Jak už bylo několikrát zmíněno, Vlado Kadnár udělal pro první číslo grafickou úpravu. Pak mi zmizel z očí, neměl jsem vůbec představu kde je, jestli vůbec ještě žije, atd. atd. To Vám může napovědět hodně o tom, že náš vztah nelze nazvat přátelstvím v pravém smyslu slova. Pravda, shodli jsme se ve smyslu pro humor, ale to ještě nezakládá přátelství.
Nikdy, ani dodnes, jsem neměl možnost si přečíst to, co Vlado řekl v bratislavském rozhovoru. Také jsem o to vlastně nestál. Je to jen a jen jeho problém, za který nejsem, ani nemohu být, nijak zodpovědný. Já mám své problémy, jako každý z nás.
Humoru se nedá poroučet, zůstane vtipným i za změněných podmínek. Jedni se mu smějí dál, jiní se cítí najednou být tou „postřelenou husou“. Lidem, kteří se nedokáží zasmát sami sobě se vyhýbám. Mohou zastávat „pravdu“ se smrtelně vážnou tváří, to je jim ke cti, ale člověčenství, vědomí lidské nedostatečnosti, a pokory v nich moc není. S jejich obsahem mohu souhlasit, ne však s formou. Karel Kryl to správně vystihl: „….. a intelekt když bez duše, pak podoben je ropuše, či slepci s mečem v tanci“. Krátce řečeno, věřím, že z ničeho se nemá dělat „věda“, ani z vědy ne.
Říkám to obecně, doufám, že to nebudete jakkoliv vztahovat na svou osobu proto, že odpovídám na Vaši otázku. Je to předmluva k tomu, co chci říci o mé poslední komunikaci s Pavlem Pospíchalem.
V roce 1995 jsem ještě jednou zareagoval dopisem na Pavlův „komentář“ v Kvartu k mému upřesňujícímu dopisu o historii Kvartu. Netušil jsem, že autorita funkce starosty jej docela zbavila smyslu pro humor. Vzpomínám si, ještě než byl demokraticky zvolen starostou, jak naprosto spontánně vtipkoval i na adresu Sokola a členů výboru. Nenalhávejme si, situace v Sokole té doby si o nic jiného neříkala. Ale použít později proti někomu to, co řekl v důvěrně sdíleném humoru, humoru bez zlého úmyslu ??? To považuji za „bekané“, nikdy bych to proti němu nepoužil.
Mou vedlejší poznámku o Vladově vlastní, a humorné, interpretaci názvu Kvart, o které jsme se již zmínili, použil jako jezuita_inkvizitor dokazující herezi. Tento dopis byl adresován na oficiální adresu Sokola, ovšem uveřejněn nebyl. A pochybuji, že byl založen do archívu Sokola. Dopis, ve kterém mu vyčítám jeho autoritářský tón a obsah, jeho "patriarchální žoviální nadhled" sedláka vůči hloupému provinilému čeledínu. Vyčítám mu, že mne spojuje s problémy a povahou Vlado Kadnára, plnoprávného člověka, za kterého nemohu být já zodpovědný. Připomínám mu, že mne k němu zavezl právě on, Pavel Pospíchal, a on jej požádal o grafickou úpravu mé koncepce Kvartu. Tedy, že je to právě on, kdo Vlada „zatáhl“ do Kvartu, ne já. Návštěvě u Vlada byla přítomna i jeho žena Naďa, oba tehdy byli Vladovou rozšafností nadšeni, jak se vyjádřili cestou zpět. Napsal jsem, že považuji za nemorální (od Pavla), aby teď na člověka který mu nezištně pomohl v nouzi, teď, když už drží otěže Sokola pevně v rukou, házel bláto. Byl to můj poslední kontakt s osobou Pavla Pospíchala vůbec.

K tomu všemu mi nezbývá než dodat, že ze slov Pavla Pospíchala v jeho vzpomínání na začátky Kvartu roce 1995 jasně vyplývá, že název Kvart je Vaše“intellectual property“. Myslím ale, že to jsem nikdy nikde nezpochybnil. A pokud ano, tímto vším by to mělo být uvedeno na pravou míru.
Pane Špiegl, děkuji Vám za vysvětlující rozhovor.
Aleš Nebeský